Začátek

Je 7 srpna, pozdě večer a s plnou krosnou čekám na pražském Zličíně na příjezd autobusu. Mým cílem je na 9 dní Švýcarsko, region Walliských Alp a hlavně lezení na místních ferratách (zajištěných lezeckých stezkách). Přijíždí autobus cestovky do nepohody – brněnská Alpina. Nakládáme věci a vyrážíme. V autobuse probíhá krátké seznamování, ale po chvíli všichni spí, zatímco nás autobus veze přes Německo.

2den, sobota, 08Aug, Gampel

Po cestě máme pár zastávek, ale na delší dobu stavíme až v Montreax, městě na břehu Ženevského jezera. Máme dvě hodiny času, tak se procházíme po nábřežní kolonádě. Pak najdeme pláž, tak dojde i na koupání v jezeře. Z Montreaux je to už jen kousek do našeho kempu v Gampelu.
V kempu máme vyčleněnou velkou louku pro stavbu tábora. Každý hledá svoje místo, a staví stan. Uprostřed je velký stan kuchyně a stany průvodců.

Stavba tábora

Když je postavený tábor, tak dobrovolníci se jdou projít po Gampelu a ke kapličce v kopci nad městem. Po pár hodinách se vracíme do tábora, včas na první večeři. Rizotto po česku neurazí a hlavně celodenní hlad je nejlepší kuchař :). Po večeři máme první briefing, který bude pak každý následující den po večeři. Vždy budeme probírat program na následující den pro pěší turisty, cyklist i nás „ferraťáky“. Na lezení nás bude celkem 7. Seznamujeme se a představuje se nám náš průvodce Petr, přezdívaný Brko. Večer je pak seznamovací párty, kdy se naráží bečka Krakonoše, který se mezitím chladil v Rhoně.

3den, neděle, 09Aug, Saas Fee

Ráno začínáme první snídaní a hned v 7 vyjíždíme do obce Saas Fee. Vyhlídky na počasí nejsou pozitivní, ale chceme to risknout. Hned po příjezdu ale padají všechny naděje na místní ferratu díky dešti nahoře. Tak volíme alespoň pěší variantu výstupu do sedla pod Monte Moro. Cesta vede po břehu velké přehrady Mattmark. Jdeme šotolinovými cestami a přecházíme pár mostů přes říčky, které vtékají do přehrady. Po hodině chůze, když přicházíme na konec přehrady se najednou spustí obrovská průtrž mračen. Rychle se schováváme pod střechou blízké salaše a čekáme na hezké počasí. Po hodné chvilce déšť polevuje a tak se rozhodujeme, že se po druhém břehu přehrady vrátíme zpět. Jdeme v pláštěnkách lijákem. Naneštěstí se z malých přítokových říček staly divoké horské řeky, které se pomalu začínají přelévat přes mosty. Rychle je po jednom přebíháme a pak pokračujeme deštěm do hospody. Tam si dávám polévku a po chvilce jdeme k autobusu, který náš odváží zpět do kempu.

Přehrada, pár vteřin před lijákem


Malé potůčky se mění v divoké řeky

V kempu je horké letní počasí a tak se chladíme v bazénu. Průvodce Michal pak přichází s náhradním programem – procházku kaňonem v Niedergestellen. Přejíždíme tedy na místo a tam z vesnice vystupujeme do kopce k soutěsce. Stezka je moc hezká, její součástí je i visutý most a lávky ve stěnách kaňonu, kterým protéká řeka. Pak procházíme ještě místní zříceninu starého opevnění, kde je i osvětlená jeskyně, tak jí prolézáme. Pak sestupujeme zpět a vracíme se na večeři do kempu.

Kaňon v Niedergestellen

4den, pondělí, 10Aug, Aletschgletcher

Třetí den ráno se probouzím a zase prší. Pokud se ale počasí nezměnilo, tak v údolí, ve kterém chceme lézt by mělo být sucho. Dnes by snad mohla vyjít první ferrata nad obcí Bitsch. Je to zajištěný traverz nad přehradou nad městem. Přehradu plní voda z největšího alpského ledovce – Aletsch gletcher, na který bychom se měli dnes také podívat. Na příjezdu nás skutečně vítá hezké počasí a dle předpovědi by mělo vydržet aspoň do oběda. Ferrata je víc vodorovná, než lezecká, začíná od vrcholu přehrady a táhne se ve výšce kolem 20m nad hladinou. Lezení není náročné ale skála je pořád trochu mokrá, tak je třeba dávat pozor na každý krok. Lezení po skále občas střídají svahy zarostené trávou a maliním. Využíváme tak každé zastávky a ládujeme se čerstvými malinami. V polovině narážíme na zpestření v podobě nepálského mostu, který vede nad ústím ledovcové řeky do přehrady. Ve druhé polovině ferraty nacházím kešku a přecházíme ještě pár kratších lanových mostů. V závěru je lanový most, který se má přejíždět na kladce. Brko nám popisuje, jak si na této lanovce před pár lety zlomil pánev a letěl pro něj vrtulník. Nemáme kladku a tak obcházíme alternativní trasou až na konec ferraty.

Ferrata je spíš traverzovací


Součástí je i lanový nepálský most

Po ferratě dáváme vybavení do batohů a čeká nás stoupání 1000 výškových metrů na hřeben nad přehradou, ze kterého je vidět ledovec. Po asi hodině funění a proprání trika potem vycházíme u chaty Riederfurka, kde si dáváme pauzu u piva. Za radlera platím asi 250 Kč ale tekutiny je třeba doplňovat. Pak pokračujeme po hřebeni k vesnici Bettmeralp, odkud máme nádherné výhledy na Aletschgletcher. Počasí nám přeje a máme krásné výhledy jak na ledovec, tak na okolní vrcholky. Poté sestupujeme do cílové vesničky, kde máme chvilku volno a pak sjíždíme lanovkou dolů do údolí, kde nás už čeká autobus do kempu.

Ledovec Aletschgletcher

5den, úterý, 11Aug, Zermatt

Dnes má být krásné počasí a tak jej chceme využít na návštěvu Zermattu. Známá vesnice, dnes už spíše horské městečko leží ve výšce 1600m pod symbolem Švýcarska - Matterhornem. Vedoucí výpravy pěších - Petr už několik dní povídá o výstupu Schwarzsee, odkud je celá hora vidět. Dokonce přesvědčí i některé lezce, aby šli pěší túru, tak vycházíme v počtu 5 pod místní ferratu. Ferrata je na třech kaskádách stěn, každá stěna je o něco těžší. Proto jsme sem ale jeli a oproti včerejší procházečce je to příjemná změna. Na některých úsecích jsou exponovaná místa a chvilku je po cestě vidět i Matterhorn. Také jsou tu žebříky a sítě z ocelových lan, kterými překonáváme převisy. Na konci ferratu hodnotíme moc dobře a nelitujeme, že jsme nešli na výšlap. Odpočíváme, dáváme svačinu a scházíme zpět do Zermattu.

Ferrata a Zermatt pode mnou


Těsně kolem stěny prolétávaly paraglidy


Moderní lezecké selfie

V Zermattu máme pár hodin volné zábavy. Procházím město, hledám kešky, ale moc se mi nedaří. Město žije oslavou 150 let od prvního výstupu na Matterhorn, tak jsou všude plakáty a akce související s výročím. V malém parku, u hřbitova horolezců odpočívám na lehátku. Poté máme sraz se skupinou a sjíždíme zpět vláčkem do Tasche, kde nás nabírá autobus. V kempu máme po večeři překvapení v podobě obrovských palačinek s marmeládou.

Slavný Matterhorn

6den, středa, 12Aug, Jegihorn

Pátý den je v plánu ferrata, na kterou se těším nejvíc – Jegihorn. Jejím cílem je stejnojmenný vrchol ve výšce 3200m nad vesnicí Saas Grund. Přijíždíme tam ráno autobusem a pro úsporu času se vyvážíme lanovkou k chatě na Kreuzboden, která je kousek od úpatí Jegihornu. Za necelou hodinu už stojíme pod ferratou a navlékáme si výbavu. Ferrata je krásná a lezní si užívám. Cesta vede krásnými komíny a otevřenými hřebínky, kde se pod člověkem otevírá celé údolí s čtyřtisícovkou naproti. Chvílemi lezeme v pěkných výškách, ale pro ten krásný pocit jsme tam přece lezli :). Po několika hodinách jsme na vrcholu, kde potkáváme skupinu pěších turistů, kteří vyšli po suti ze západní strany. Z Jegihornu sestupujeme suťovištěm po trase turistické stezky. Terén je dost nepřehledný a i přes dobré značení párkrát scházíme mimo klikatou cestu. Hlavně dáváme pozor na každý krok, všude je spousta volných kamenů a nikdo z nás je nechce poslat na turisty sestupující pod námi.

Na Jegihorn se leze krásnými komíny...


... i exponovanými hřebeny (všimni si drobných panáčků nahoře)


Vrcholový kříž (3206 m.n.m.)

Z Kreuzboden nejedeme zpět do údolí lanovkou, ale na terénních koloběžkách. Mají kotoučové brzdy a široká kola. Jedeme po trati zimní sáňkařské dráhy. Sjezd má kolem 10km, střídají se terény od polních cest po asfaltové silničky, tak je prostor pro blbnutí. Po sjezdu nás čeká dole autobus do kempu, kde ještě před večeří stíháme bazén.

Koloběžkový tým

7den, čtvrtek, 13Aug, Belvedere

Dnešní předpověď vypadá velmi dobře a tak volíme dvě sportovní ferraty. Sportovní ferrata se od klasické liší většinou vyšší technickou náročností výstupu, ale nevede na žádný vrchol. Je čistě pro radost z lezení se spoustou prvků k vyblbnutí.
První ferrata se jmenuje Belvedere a táhne se na skále pod městem Nax. Je to ferrata francouzského typu, ocelové lano na ní není napnuté a nelze si tedy pomáhat jeho přidržováním. O to víc je ve skále železných stupů a kramlí, které z výstupu dělají téměř jeden velký žebřík. Člověk nemusí přemýšlet, kde se chytí, zato se musí pevně držet, protože některé části ferraty vedou v převisech. Lezecká cesta je otočena na jižní stranu a tak nám polední slunce dělá z výstupu horké peklo. Za necelé dvě hodinky se ale už smějeme z vrcholové vyhlídky a svačíme.

Žebříková ferrata Belvedere


Kramle byly všude, i na traverzech


Odpočinek na vrcholu ferraty

Autobus nás hned odváží do města Evolene, nad kterým je stejnojmenná ferrata. Také francouzský typ, ale vyšší obtížnost, než ranní. Převisů je na ní hodně a tak ferrata bere i víc sil. Na některých místech jsou dokonce i připraveny body pro dodatečné jištění klastickým způsobem s lanem. Ferrata Evolene končí velkým převisem. Bohužel už je většina družstva unavená, nebo si převis netroufá, tak před poslední pasáží volíme sestupový traverz k autobusu. U autobusu máme pak pár hodin čekání na skupinu pěších, kteří k nám mají sejít z hřebene nad námi. Naštěstí máme v busu zásobu vychlazených piv, tak je u nich čekání příjemnější.

Převisy na ferratě Evolene

Po večeři v kempu děláme závěrečný večer, protože zítra má pršet. Narážíme druhou bečku a každý přináší zbytky zásob domácích pálenek. Zábava se pak rozjede do nočních hodin, až nás z toho ráno pěkně bolí hlavy…

Kemp při večeři

8den, pátek, 14Aug, Gemmipass

Od rána pěkně prší. Každý vybíhá ze stanu, rychle pobere snídani a schovává se zpátky, aby si ji snědl. Nicméně držíme plán a jeden do města Leukerbad. Nad městem se tyčí královská ferrata Daubernohorn na stejnojmenný vrchol. Tu ale bohužel nepůjdeme, přes noc tu hodně pršelo a část cesty vedoucí soutěskou může být zaplavená. Jedeme proto lanovkou nahoru na Gemmipass, sedlo ve výšce 2300m. Kabely lanovky vedou do mraků a nahoře pěkně prší. Jdeme tedy do horské restaurace u lanovky. Tam si dáváme čaj, někteří střízliví ze včerejška a čekáme na pěkné počasí.
Po 2 hodinách se dělá hezky a my míříme k chatě Lammerenhutte, která je pod ledovcem Wildstrubel. Za hodinku jsme tam, svačíme, hledáme kešky a odpočíváme. Počasí se horší a tak se raději vracíme zpátky ke stanici lanovky. Hned od začátku pěkně prší a po chvíli mám promočené kalhoty a pak i boty. Zpátky na Gemmipassu dáváme čaj a sjíždíme lanovkou dolů. Po návratu do kempu zase prší, každý večeří ve stanu. Na briefing se scházíme v autobuse. Počasí má zůstat špatné, tak budeme zítra hledat náhradní program.

Chvilka hezkého počasí nad Lammernhutte

9den, sobota, 14Aug, návrat

Celou noc lije jako z konve. Naštěstí po snídani na chvilku přestane a tak rychle balíme mokrý tábor a nakládáme autobus. V celém Švýcarsku prší, tak pojedeme do Německa na Rýnské vodopády a do Kostnice. Odtud pak večer zpět do ČR. Máme pár zastávek a cestu si krátíme filmy.
Rýnské vodopády (Rheinfall) vypadají giganticky. Vstup na hrad a skálu s výhledem je sice placený, ale stojí to zato. Ve skále vytesané balkony, ve kterých stojíte přímo u padajícího proudu, kolem burácí padající masa vody a ve vzduchu je mlha z vodní tříště. Dojem trochu jen kazí obrovské množství turistů a člověk se proplétá davem, ale co bychom čekali v sobotu.

Rýnské vodopády

Druhá zastávka je na 2 hodiny v Kostnici. Procházím se sám, jdu k Husovu domu a také k “slavné“ budově kostnického koncilu. Odtud je výhled na obrovské Bodensee. Dvě hodiny utečou jak voda a vyjíždíme zpět směr ČR. V autobuse pak hodnotíme zájezd, díváme se na filmy a brzo ráno jsme zpět v Praze.
Mé hodnocení bylo kladné, byl jsem nadšený jak organizací zájezdu, tak krásou místních hor. Hlavně jsem si to užíval se skupinou správných „šílenců", kteří jsou nadšení do lezení. Alpy jsou super, zvláště ty Walliské. Za těch 8 dní jsem jich viděl sice jen malý kousek, ale věřím, že se sem někdy ještě vrátím. Stojí to za to!

Krajina Matterhornu

AHOJ!

Credit goes to snaper_mira for photos used in this webpage.